Recenze: Medal of Honor: Warfighter přináší zklamání, ačkoli by nemusel

Okolo nového Medal of Honor: Warfighter nebylo ani tolik humbuku. Většina informací byla známá již před vydáním, proto očekával někdo z vás něco převratného? Alespoň za mě, já nikoli, ale těšil jsem se na další hratelnou akci v pěkném grafickém kabátku ala Battlefied 3, protože jej pohání moderní Frostbite 2 engine. Ovšem jaká je realita?

Nebudu už déle chodit kolem horké kaše, protože skutečně není důvod vás dlouho napínat. Na rovinu si řekněme, že pokud jste od MoH: Warfighter něco očekávali, zapomeňte na to i to, že jej pohání skvělý Frostbite 2. Kvalit Battlefied 3 zdaleka nedosahuje, natož příběhově prvnímu dílu Medal of Honor nesahá ani po kotníky. Jediné v čem si mohou podat ruce je míra skriptování, i když ty nejsou naštěstí tolik zabugované a tu a tam vás dokonce překvapí jejich nahodilost.

Nejde ani o samotnou zápletku, ta je standardní, teroristé se zmocní P.E.T.N. neboli našeho českého semtexu a svět je ihned v ohrožení. Problémem spíše je samotné podání příběhu, které až na pár výjimek ve vás nevyvolá emoce. V závěru v něm nechybí obligátní amerikanost a vlastenectví. Jediné na co kluci z Danger zone zapomněli je holywoodské „neříkej mě, že mě miluješ.“ J

Proti filmovému vyprávění jsem neměl ani nic v minulém díle a nemám ani jinde, ale když jde přitom o nahrávací sekvenci. Nikoli, že po videu musím čekat na nahrání další lokace, a to i na SSD disku trvá desítky sekund. Proč to najednou nejde, když předchozí nejen MoH to uměl? Kluci v EA, zamyslete se nad sebou.

Patrně jsme čekali všichni mnohem víc

Marketing ve své podstatě také nelhal, že podíváme do všech koutů světa, nicméně národní jednotky poznáte jedině v multiplayeru. Slabou útěchou na vrásce je alespoň setkání se starým známým Preatcherem.

Říkali jste si vždycky, proč musíte být na útěku ve vozidle jako střelec a nemůžete jej řídit? V MoH se situace mění a na poměry FPS si užijete jízdu automobilem dosyta. Ovšem to by nesměl jízdní model vypadat stejně otřesně jako v loňských NFS: The run. Buď skutečně Frosbite 2 není na závodní hry, nebo jej ještě nikdo nedokázal správně ohnout.

Mezi další novinku, tentokráte příjemnou, patří možnost volby způsobu průniku dveřmi. K dispozici máte 9 rozdílných typů, od klasického vykopnutí, přes vystřelení zámku až po odpálení výbušninou. Obecně jde jen o efekt a reálně to nemá žádný význam, protože vždy se po vzoru Call of Duty při průniku zpomalí čas a vy máte prostor eliminovat všechny nepřátele v místnosti.

Těžko volit

Pokud vás již omrzel Battlefield 3 s širokou nabídkou DLC a hledáte nová prostředí, klidně do nového MoH jděte. Jinak nejde o nic jiného než instantní záležitost, která vás navnadí v úvodních 2 minutách a poté 6 hodin singleplayeru čekáte, zda konečně přijde dramatický závěr. Medal of Honor: Warfighter mísí moderní technologie, instantní akci a přidává navrch několik novinek, ale ne všechny jsou povedené. Kupříkladu vás zkouší více zapojit do role řidiče vozidel, místo pouhého střelce, ale Frosbite 2 buď není na auta, což dokázal NFS: The Run nebo jen vývojáři nevějí jak je správně ohnout. Až na toto klišé nenabídne nic nového, co bychom už neviděli, ale pokud nemáte co střílet, proč ne.

Ve výsledku působí do jisté míry jako rychlokvaška, kdy autoři měli na některé části času více na úkor jiných. In-game videa jsou téměř realistické a bomba, zatímco v některých lokacích narazíte na ohyzdné textury a ke všemu v druhé půli hry jsou mise neoptimalizované a je na PC znatelný propad framerate. Velkou škodou je, že Frostbite 2 engine zůstal z velké části nevyužit a destrukce se omezuje skutečně jen na minimum objektů.