Buchtič blog

Český národ se již od dávných dob praotce Čecha dělí na několik charakterů. Jedni bezmezně věří všemu, co jim vůdce řekne, druzí si o tom myslí své, ale přizpůsobí se a třetí jdou zásadně mimo proud. To samé lze aplikovat na problematiku nejen zimního obutí. Bez toho, že bych rozebíral smysluplnost povinnosti zimních pneumatik, mi nedá nezamyslet se nad paradoxem, který plyne ze smýšlení jedinců a vývoje společnosti.

V hlavách většiny řidičů je kolem zimního obutí našich plechových miláčku rozšířeno mnoho polopravd, omylů a mýtů, které ani energetické štítky Evropské unie nezmění. S příchodem elektronických pomocníků v automobilech začínají řidiči nabývat dojmu, že je auto vytáhne z jakékoli šlamastyky. Proto není problém potkat na kluzké dálnici v levém pruhu střelce řítící se 130 km/h ve chvíli, kdy ostatní jedou nejvýše osmdesátkou. Není to nic jiného než bezohlednost. Nebo podle těchto ignorantů je auto, potažmo elektronika, bůh bez ohledu na typ, cenu a stav gumy?

Dokud za nás bude rozhodovat o všem počítač a kontrolky na palubní desce, bude to jen horší. 21. 12. 2012 se rozhodne, ale ve chvíli, kdy se nestane něco přelomového, obávám se, že se situace ani v dlouhodobém horizontu pozitivně nezmění.

Tuto esej na téma „Jak byste popsali zvyky řidičů ve Vaší zemi, pokud jde o využití zimních pneumatik?“ jsem napsal v rámci účasti v soutěži pořádané společností Michelin. Sice jsem nevyhrál výlet na Hungaoring a sadu zimních pneu Michelin, nicméně má práce se natolik líbila, že kvůli mně vytvořili speciální cenu 🙂